Abych byla upřímná, už tak dlouho si dělám starosti, že už se to pro mě stalo normální a okamžiky, kdy jsem v pohodě jsou jen vyjímkou. Ale tak by to být vůbec nemělo. Proto jsem se nechala inspirovat dětmi. Nedávno jsem v jednom módním katalogu viděla obrázek miminka. Možná banální, ale pro mě tak mocné. Uvědomila jsme si, že to dítě nemá žádné starosti, to dítě hledí na svět úplně jinak. Kolikrát jsem si v poslední době řekla: "Kéž bych zase byla malá a nemusela řešit všechno, co teď. Život je příliš složitý." Včera jsem v Bibli četla, co o tom říká Ježíš:
"V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kdo je vlastně největší v království nebeském?" Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne." (Matouš 18:1-5)
.jpg)
"Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně, neboť takovým patří království nebeské." (Mt. 19:13)
A proč je vlastně pro Pána tak důležité, abychom byli jako děti? Myslím, že především proto, že děti mají čistou víru, bezmezně důvěřují a neargumentují. A taky si tím pádem nedělají starosti. Jsou nevinné a pokorné. Věřím, že je spousta důvodů, proč být jako děti. Mě však stačí pohled do dětské tváře, ten pokoj a radost, které se v ní zračí.
Bůh nám daroval obrovskou výsadu být Jeho dětmi:
"Těm pak, kteří ho přijali a věří v Jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi."
(Jan 1:12)
"Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi."
(1. Jan 3:1)
Stejně jako na tomto obrázku, chci jako dítě klidně odpočívat pod jeho dohledem, a věřit, že on se o mě postará. Jakákoli bouře života přijde, on mě ponese a nikdy mě neopustí. Být jeho dítětem znamená více, než jsem zatím poznala. A nechci nikdy vyrůst, abych si řekla, že už svého tatínka nepotřebuji.
A co pro vás znamená být Božím dítětem?
