Posilněte své ruce...

Nedávno jsem začala chodit na různá cvičení, abych se konečně dostala do formy a upevnila si zdraví. Minulý týden jsem byla na cvičení Fat burner, což je v podstatě aerobic s posilováním. Teprve tam jsem zjistila, jak na tom ve skutečnosti jsem. Když už jsem měla slzy na krajíčku, mohla jsem vyslovit svůj verdikt, že toto je opravdu dobré cvičení. Když zažívám takovou bolest, že se mi chce brečet, považuji cvičení za efektivní. Stejně tak včera jsem zažívala pocity až beznaděje a přepadávaly mě tendence to vzdát a radši sebou praštit na zem a vybrečet se. Při všech těch cvicích trpěly hlavně moje ruce. Ptala jsem se sama sebe: "Copak je jindy vůbec nepoužívám, že mě ani nedokážou udržet?" V ten okamžik jsem si vzpomněla na jisté biblické rady:

"Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena a vykročte jistým krokem, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo." 

(Židům 12:12)

Stejně jako je ochablé mé tělo, je na tom zle i můj duchovní a duševní život. Když přišel čas věci dát do pořádku, nikdo neříkal, že to bude procházka růžovou zahradou. Možná budu prožívat stejné stavy jako při fyzickém cvičení a bude trvat nějakou dobu než se mé ruce posilní a uzdraví se to, co je chromé. Aspoň si budu moci uvědomit, když se mi bude chtít to vzdát a někde se zhroutit, že posilování je efektivní, bez bolesti nejsou výsledky, a budu vědět, že nejdu zpátky, ale dopředu. A můžu si dovolit i brečet, protože to je nedílnou součástí bolesti a uzdravování.

Časové jednotky

Kdysi mě zaujal systém rozložení dne Hugh Granta ve filmu "Jak na věc".

"I find the key is to think of a day as units of time, each unit consisting of no more than thirty minutes. Full hours can be a little bit intimidating and most activities take about half an hour. Taking a bath: one unit, watching countdown: one unit, web-based research: two units, exercising: three units, having my hair carefully dishevelled: four units. It's amazing how the day fills up, and I often wonder, to be absolutely honest, if I'd ever have time for a job; how do people cram them in?"

Sice mě to tenkrát zaujalo, ale až dnes jsem se rozhodla to nějak uvést do praxe. Samozřejmě ve filmu 'Jak na věc' Hugh Grant věnoval tyto jednotky v podstatě nic nedělání. To nemám v plánu. Už před pár týdny jsem se rozhodla, že každý den budu dělat hodinu na bakalářce, hodinu hrát na klavír atakdále. Jenže Hodina je opravdu dosti dlouhá doba. Jaké zjevení a inspiraci mi včera přineslo pár vět v plátku věnovaném čtení pro každý den.

Stálo tam:
"Would you give 20 minutes a day to lose weight? To get in shape? To finish your degree? To learn a foreign language? To learn a musical instrument?" Dále se píše, že 20 minut denně stačí člověku na to, aby přečetl Bibli za jediný rok.

A tehdy mě to trklo. Stačilo těch pět otázek, abych si uvědomila, jak málo stačí, jak je důležitá pravidelnost a jak úžasně vyhovujících je 20 minut. Navíc, všech těch věcí, na které se ptali bych ráda dosáhla :-D
Není to o tom, věnovat každý den pouze 20 minut určité činnosti, ale hlavně si to rozdělit do takto dlouhých jednotek, protože přeci jenom pokud jde o nepříjemnou činnost, ráda si od ní dám oddych a dělám ji třikrát denně po dvaceti minutách než v jednom kuse celou hodinu.

20 minutové jednotky jsou ideální. Člověk se ještě dokáže soustředit, a vůbec dokáže do toho jít, protože ví, že to nebude trvat až tak dlouho. Psychologický efekt to má úžasný. To je možná i důvod, proč většina seriálů trvá 20 minut, ne? :D

Tak já jdu teda využívat zbývající časové jendotky dnešního dne. Věřím, že se mi bude dařit lépe než v minulosti :-)

Ať se i vám daří!!

Koloským 4:5
"Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený."

Když hudba vypráví

Dneska byl fajn den. Ve čtyři hodiny odpoledne jsem měla na programu zápočtový test z italštiny. Jenže jsem se na něj skoro vůbec neučila, jelikož jsem nesehnala učebnici. Proto jsem se kolem dvanácté hodiny dostavila do studovny, zakotvila jsem v nejzapadlejší místnosti věnované romanistice, vytáhla z police učebnici italštiny a s poznámkami z hodiny a hudbou Ludovica Einaudiho v uších jsem se pustila do studia. Jenže, jak jsem zjistila, při takové hudbě se těžko studuje. No, vlastně v mém případě to není o hudbě, ať už bych poslouchala cokoliv nebo neposlouchala vůbec nic, stejně by mi to šlo těžko. Nicméně, když mám tak sluchátka v uších, ráda se zasním a vymýšlím různé příběhy. Hudba totiž vypráví příběh, třebaže nemá slova.
A tak jsem se alespoň zamyslela nad názvy těch skladeb. Velmi se mi hodilo, že byly v italštině a když jsem je překládala, často jsem v učebnici našla odpověď právě na stránce, na které jsem se nacházela. Bavilo mě, že se učím nejenom něco do školy, ale také něco navíc :-)
Pokaždé, když mě nějaká skladba zaujala, podívala jsem se na její název. Tak například:

"Come un fiore" se překládá "Jako květina"
Dietro casa - Za domem
Oltremare - Přes moře
Dolce droga - Sladká droga (sladké koření?) :-D
Ascolta - Poslouchej...
Resta con me - Zůstaň se mnou

Po dvou hodinách už ta hudba začala vyprávět můj vlastní příběh. Doprovázela mé zapálení při studiu, promítaly se v ní mé myšlenky, motivovala mě a inpirovala ve mně nápady. Nicméně, chci tím jenom říct, že 'hudba vypráví příběh.' :-)
Vřele doporučuji poslech těchto skladeb.

S učebnicí italštiny jsem se také pobavila. V jedné lekci se probíraly číslovky ve formě jednoduchých počtů. Například 1+1=2. Pobavila mě instrukce pod cvičením: "Dávejte podobné příklady svým přátelům. Budou mít radost!" :-D

Po napsání zápočtového testu jsem se zaslepená hladem ocitla v Sedmém nebi. :-) Ano, tak se jmenuje skvělá kavárna v centru Ostravy.
Tam jsem si zase četla knihu 'Válka skončila', kde mě mírně pobavila věta: "Bůh vás miluje, protože On je láska, ne protože vy jste báječní. To je dobrá zpráva!" Nic vtipného na tom samozřejmě není, ale v tom textu to prostě znělo úžasně.  A taky že to úžasné je. :-)

Dnešek je po dlouhé době také můj druhý den bez kávy!! :-) Kávu jsem jinak pila každičký den, někdy i vícekrát a začala jsem si uvědomovat, že je to dost nevhodné. Naposledy jsem se snažila své "závislosti" zbavit v září minuého roku, kdy jsem to vydržela asi čtyři dny ale vzdala jsem to, protože mi nebylo moc dobře a bolela mě hlava. Tentokrát mě hlava nebolí, možná proto, že piju asi 4 šálky zeleného čaje denně. Jediné, co můžu říct je, že zelený čaj je zdravý a kofeinu má podstatně méně než káva.  :-)

A nakonec, dnes jsem napsala další báseň. Jmenuje se I need you when...
Moje frekvence psání básní nebyla takto vysoká už mininimálně pět let. A proto jsem vděčná Bohu, že mě znovu přivádí k tomu, pro co mě stvořil. Protože jsme byli stvoření., abychom byli tvořiví. :-)

Addio!