Tajemství

Včera večer se mi po dlouhé  době moc dobře usínalo. Zezačátku jsem sice přemýšlela o šlehání těsta, ale na to, abych usla to bylo moc divoké, tak jsem se rozhodla přemýšlet o Bohu. Bůh jako stvořitel vesmíru, Pán všeho se rozhodl vytvořit planetu Zemi, takovou miniaturní planetku mezi těmi všemi vesmírnými tělesy a galaxiemi a stvořil člověka, pidilidi ve srovnání s velikostí všeho kolem. Ale ti mu byli tak vzácní, stvořil je, aby je mohl milovat. I všechno ostatní - zvířata, přírodu - stvořil, aby se jimi mohl kochat.
Pak mě napadlo, proč člověka tolik bolí, když nemůže být s někým koho miluje, když se mu stane, že jeho láska je neopětovaná nebo něco podobného, proč to tak neuvěřitelně bolí? Věřím, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a vše v přirozenemém má původ v neviditelném, v duchovním světě (Židům 11:3). A skutečnosti, které jako lidé prožíváme, mohou být obrazem vztahu Boha k nám, myslím, že to jak jsme byli stvořeni není samoúčelné. Jako se píše v Efezským 5: 32: "Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev." Pavel v této kapitole mluví o manželství. Věřím, že i manželství bylo stvořeno, abychom pochopili vztah jaký ma Ježíš k církvi, nikoli naopak.
Pak jsem se zamyslela, nad jedním člověkem a nad tím, co nebyl schopen obětovat pro lásku. Možná to pro něj bylo správné rozhodnutí, nicméně mě to napadlo. Pak jsem si uvědomila, co Bůh obětoval pro nás. On nás tolik miluje, a tolik ho bolelo, když jsme se od něj vzdálili, že obětoval svého vlastního syna, aby znovu mohl mít s námi vztah. To je úžasná láska, stěží si člověk dokáže představit, že by nějaký člověk obětoval své dítě, aby mohl být s tím, koho miluje. A proto se můžeme považovat za nejšťastnější lidi na světě, když si uvědomíme, jakou lásku má Bůh k nám a poznáme ji.
Tak nad tím jsem přemýšlela a rychle jsem usla :-)

Huge foggy abyss

Čekala jsem, že to jednou přijde...Ne, dobře, nečekala, jenom jsem se tak už dříve cítila a včera to přišlo tak nějak ve větší síle. Hmm, nemá cenu to popisovat, zde je ukázka toho, jak jsem se cítila:

Vždyzky jsem věděla, kam chci jít na vysokou, přede mnou nebyly žádné otazníky, a až donedávna jsem dokonce věděla, kde chci pracovat. Teď nevím téměř nic, kromě toho, že MUSÍM dokončit bakalářku :-D
Dokonce i sen o brigádě v green.line coffee se rozplynul. Nechce se mi studovat, nechce se mi jít do práce, vzhledem k tomu, že by ji stejně bylo dosti obtížné sehnat.
Na druhou stranu mám před sebou nespočet možností, můžu vlastně dělat co chci. Ale opravdu, je to trochu zvláštní pocit.

Díky Bohu za Jeho cesty.

"Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše." (Izajáš 55:8-9)

Tak mi nezbývá než důvěřovat Bohu a dělat to nejlepší co můžu, jen to, co je v mých silách. Bůh už se postará o ten zbytek.