Nedávno jsem začala chodit na různá cvičení, abych se konečně dostala do formy a upevnila si zdraví. Minulý týden jsem byla na cvičení Fat burner, což je v podstatě aerobic s posilováním. Teprve tam jsem zjistila, jak na tom ve skutečnosti jsem. Když už jsem měla slzy na krajíčku, mohla jsem vyslovit svůj verdikt, že toto je opravdu dobré cvičení. Když zažívám takovou bolest, že se mi chce brečet, považuji cvičení za efektivní. Stejně tak včera jsem zažívala pocity až beznaděje a přepadávaly mě tendence to vzdát a radši sebou praštit na zem a vybrečet se. Při všech těch cvicích trpěly hlavně moje ruce. Ptala jsem se sama sebe: "Copak je jindy vůbec nepoužívám, že mě ani nedokážou udržet?" V ten okamžik jsem si vzpomněla na jisté biblické rady:
"Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena a vykročte jistým krokem, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo."
(Židům 12:12)
Stejně jako je ochablé mé tělo, je na tom zle i můj duchovní a duševní život. Když přišel čas věci dát do pořádku, nikdo neříkal, že to bude procházka růžovou zahradou. Možná budu prožívat stejné stavy jako při fyzickém cvičení a bude trvat nějakou dobu než se mé ruce posilní a uzdraví se to, co je chromé. Aspoň si budu moci uvědomit, když se mi bude chtít to vzdát a někde se zhroutit, že posilování je efektivní, bez bolesti nejsou výsledky, a budu vědět, že nejdu zpátky, ale dopředu. A můžu si dovolit i brečet, protože to je nedílnou součástí bolesti a uzdravování.
Žádné komentáře:
Okomentovat