Zaprvé nejspíš proto, že mě Bůh upozornil na mou sebestřednost (nezní to moc povzbudivě, ale je to osvobozující), za druhé také proto, že jsem si uvědomila, jak skvělým otcem můj Pán je a za třetí i zrušení facebooku a "letting go of some things" mělo určitě nějaký pozitivní vliv - minimálně ten, že jsem naprosto ohromila sama sebe, pomohlo mi to ve víře, že možné je všechno - dokonce si zrušit facebook :D
A navíc, po přečtení knihy Bojisko v mysli, už tak trochu jinak přemýšlím. Ale je to boj. Každý den je boj.
A zjistila jsem, že asi nejvíc musím bojovat sama se sebou, se svou přirozeností. Nemůžu kontrolovat lidi, co budou dělat nebo nebudou. Ovládat jejich chování. Ale sebe kontrolovat můžu. Jak se budu ohledně věcí cítit, jak na ně budu reagovat, o tom rozhoduji jenom já.
Tento proslov "Boha" z filmu Božský Evan je pro mě celkem aktuální:
"Let me ask you something. If someone prays for patience, you think God gives them patience? Or does he give them the opportunity to be patient? If he prayed for courage, does God give him courage, or does he give him opportunities to be courageous? If someone prayed for the family to be closer, do you think God zaps them with warm fuzzy feelings, or does he give them opportunities to love each other? "Včera jsme se modlila za to abych více milovala lidi a tolerovala jejich rozdílnosti. Brzy jsem si uvědomila, že přestože Bohu sděluji svoji touhu po tom milovat lidi, On mi ji prostě jen tak zničehonic nedá. :-) Pokud mě má proměnit, nejspíš mi připraví nějaké situace, kde se vyzkouší, jak na tom jsem a dokud tím neprojdu, budu si tím muset procházet znovu a zdokonalovat se.
Proto, když jsem se pak modlila, uvědomila jsem si, že se vlastně modlím s vědomím, že mě nejspíš potkají i bolestivé zkušenosti. Protože růst bolí. Kdybych byla dokonalá, tak by nebolel. A taková modlitba chce odvahu, rozhodnutí udělat vše, co je třeba pro to, aby člověk nezůstal stejný.
***
A teď z jiného soudku.
Moje spokojenost se stupňuje, čím víc se blíží Vánoce a čím více studijních povinností je úspěšně za mnou.
Ale také se mám na co těšit a z čeho těšit. Kochat se životem je skvělý recept na spokojenost. Jak by taky ne! :-) Proto bych se neměla tolik zabývat věcma, které mě činí nervózní a díky Bohu mi to jde čím dál tím lépe. Vždyť ještě před pár měsíci jsem se nechtěla ráno vůbec probouzet.
1. V neděli jsem poprvé v životě měla punč na vánočních trzích. Jupíí, moje první vánoční přání splněno :-))
2. Poslouchala jsem hudbu z mobilu tak dlouho až se mi zničila všechna sluchátka, co mám. Ne vážně, ty jedny už mám déle než dva roky a najednou přestalo jedno sluchátko fungovat. Tak jsem vzala za vděk alespoň těma 'mobilníma', ale mým 'Creative' se prostě nevyrovnají a navíc...a navíc nefungují s počítačem. Zajímavé.
A proto...
...by se mi hodily nové. Má-li někdo zájem mi tyto (SkullCandy) koupit k vánocům, nejsem proti :-D. Zajímalo by mě, jak moc jsou kvalitní. Ale myslím, že se shodneme na tom, že módní jsou až až :-)
Večery si zpříjemňuji poslechem Jitky. Máme doma teď tolik jejich cédéček, že mi to vystačí asi na hodně dlouho.
Právě jsem se pustila do poslechu série Ovoce Ducha Svatého.
A tak přeji krásné těšení se...na něco a z něčeho! :-)
P.S. Napište mi z čeho a na co se teď těšíte vy :-)
2 komentáře:
Tvůj příspěvek je pozitivní a děsivý zároveň. Děsivé je to, jak píšeš, že ses nechtěla ráno budit... zní to hrozně.
Těším se například z toho, jak se dívám na hvězdy, když jdu pozdě večer domů.. všude kolem je bílo a šílená zima.
Těším se, až tady příjdete na oslavu.
Jaj, jsem to tam neměla vůbec psát, abych nikoho pořád neděsila :-)
No na to se Dane, taky těším, až k tobě přijedeme :D A budeme se u tebe dívat na hvězdy, protože tady žádné nejsou :-)
"On všechno učinil krásně a v pravý čas..." (Kazatel)
Okomentovat